Už skoro tři týdny nuda...

Chjáj, normálně bych byla ráda, že nemusím celý dny nic dělat, jenže to je úž po třech týdnech naprosto nepředstavitelná pruda. Vidím z balkónu moře, jenže se ani na pláž člověk nemůže jít podívat, neboť platí zákaz vycházení skoro po celý den a upřímně? Kdo by taky vůbec někam chodil teď?

Být v Číně během koronaviru není nic strašitelného, samozřejmě budu si připadat divně, až za skoro týden budu procházet naprosto vylidněné ulice Shanghaie a poslouchat u toho pravděpodobně soundtrack z nějaké zombie hry nebo filmu. :D

Je to pruda! Nechodit ven, nedělat nic zajímavého, známí neustále volají, co je nového, jak se daři. Moje odpověď je většinu času naprosto stejná. Je tu nuda, nic nového kromě narůstajících čísel není a už se nemůžu dočkat, až z tohodle blázince odjedu, ačkoliv mohu riskovat nakažení. A víte co? Klidně si to risknu.

Nejvtipnější je samozřejmě, že mi nevychází dlouhodobý pobyt o pět dní a tak budu muset držet sama sobě palce, abych nedorazila do ČR přímo do karantény :D Ale hehe, buďme nákazově negativní a doufat v ... pozitivní? :D

Tak či onak jsem naprosto zechucena tou vší vodou, kterou chlastám. Nikdy jsem v tom nenašla moc velkou oblibu upřímně a nemyslím si, že bych to někdy dělala dobrovolně, kdybych nebyla nucena dietou.

Přemýšlím, co s životem poté, co se vrátím domů do čr. Samozřejmě budu muset 14 dní stoprocentně zůstat, ale i tak už teď přemýšlím, jaké budou mé následující kroky. Přemýšlela jsem, že bych si na čas našla klidný job, nanšetřila trochu, uklidnila se. Tohle všechno je poměrně traumatizující věc, ačkoliv jsem velmi daleko od srdce problému, vyskytla jsem se zrovna v Číně a haha rozhodně to nehodlám nazývat štěstím.

Rozhodně chci strávit nějaký ten kvalitní čas s kamarády, rodinou, dát se dohromady a načerpat nové síly. Plánuju se vrátit do Británie, chtěla jsem se vracet už rovnou z Číny, no bohužel to není možné momentálně. Chtěla bych toho udělat hodně a celá tahle věc z nákazou mě nutí nad životem přemýšlet. Doteď jsem žila vlastně plán od plánu, vždy vše opravdu uskutečnila, ať to bylo sebešílenější. Teď je možná na čase trochu zvolnit a najít dobré tempo. Do světa jsem vlastně vyrazila okamžitě, když jsem dostudovala a možná to bylo až moc rychle. No v té době jsem to tak neviděla a trvalo dva roky, než jsem si tu "chybu" uvědomila. Díky tomu ale mohu říct, že jsem ve 21. letech velmi zkušený člověk, co se života týče, když to porovnám s mými přáteli a bývalými spolužáky.

Nejspíše se budu vracet na vysokou, neboť je dost v budoucnu :D

Jsem z celé situace celkem nasraná, neboť jsem asi měla odjet dokud to šlo.