Oh! Hello There!

Hahaha, jeď do ČÍNY, říkali! Bude to sranda, říkali!

Myslela jsem si, že se něco ještě jako vždy grandiózně zesere poslední měsíc, co tady pracuju, no neočekávala jsem, že to bude EPIDEMIE.

Už měsíc jsem díky tomu tak nějak nedobrovolně na tropickém ostrově v Číně. Samozřejmě koronavirus nestačí, že? Dneska se velmi blízko našeho hotelu střílelo. Seděla jsem na terase VIP salónku a čmárala do zápisníku, když v tu slyším absolutně ten nejpříšernější křik čistého teroru, který jsem kdy slyšela. Ten vřískot zastavila až střelba. 4 výstřely se rozezněly rezortem. Celé se to odehrálo přibližně kilometr od našeho hotelu. Za pár minut už se po boulevardu žene 6 aut policie. O pár dalších znovu střelba. Další auta, záchranka, vrtulník... Vše ukončila dunivá rána - to se dotyčný odpálil. Dozvěděli jsme se průběh toho, co se stalo před malou chvíli a jsem v šoku. Ale I guess život jde dál?

Budu muset shodit ty kilča, co jsem v Číně nabrala. A to jsem si naivně myslela, jak tady zhubnu, jenže deprese z práce, binge a to, že jsem nemohla chodit do posilovny vše tak nějak zničilo. Ach jo, jako vždycky. No tak je to zpět. Říkám si, že bych tedy mohla zítra možná půstit, mít jen něco menšího. Cpu se vitamíny na imunitu jako divná a ovocem :D

Včera jsem asi půl hodiny projížděla Tumblr. Vím, že bych to neměla dělat, jenže já fakt ráda.

Haha, moje ex je sama! Rozešel se s ní přítel, tak už je zase volná! To zní jako možná příležitost napravit mou chybu z roku 2018 a dát se s ní zase dohromady. To bych se ale musela dát dokupy, než se zase uvidíme někdy mezi její maturitou, až se vrátím domů. To už snad bude za necelých 14 dní. Pokud si mě nenechají v Ruslandu, už se nemůžu dočkat, až budu doma. Absolutně netuším, co sice budu dělat během 14 dní dobrovolné karantény, ale asi se něco najde.

Psala bych dál, ale jsem dost unavená a půjdu si brzo lehnout. Návratu zdar!