little lady

Už je to několik dní, co jsem přemýšlela nad psaním deníku, koupila jsem si dokonce papírový, ale nic se nejspíše nevyrovná době, kdy jsem tady psala jako fretka. Dva dny zpět jsem dokonce i správu blogu otevřela a zabrousila do složky se smazanými články, kde všechny uchovávám již jen pro mé oči. Jsem vděčná, že jsem měla kdysi takový skvělý nápad, dnes už se nad tím směju, byla jsem taková maličká naivka. Pro dnešní jídelníček klikni zde (zveřejněn až na konci mého čínského dne) (Pro krátké vysvětlení, co se změnilo: Od konce srpna jsem teď v Číně jako soukromá učitelka angličtiny. Dostala jsem se k tomu dost náhodou a šíleně dlouho váhala. Tak jsem tady a upřímně? Žádná sláva. Ostatně není vše zlato, co se třpytí, že? Možná bych už konečně měla přestat před problémy utíkat pryč, jenže ono je to jediné, v čem jsem fakt v životě dobrá.) Chtěla bych zase denně přispívat, sice teda jen pro sebe, nejspíše nehodlám vyhledávat jiné blogy, už ani na instagramu aktivní moc nejsem, co mi smaz...

40 40 dní 40 dní než 40 dní než odjedu 40 dní než odjedu do 40 dní než odjedu do Číny 40 dní než odjedu do Číny a já 40 dní než odjedu do Číny a já řeším 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní jenom 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní jenom ne Čínu 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní jenom 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní 40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno 40 dní než odjedu do Číny a já řeším 40 dní než odjedu do Číny a já 40 dní než odjedu do Číny 40 dní než odjedu do 40 dní než odjedu 40 dní než 40 dní 40 Je to jednoduše k pláči. Napadlo mě, že bych se vrátila k pravidelnému psaní. Už nemám tolik času jako kdysi, ale stále vnímám blog jako tu nejlepší možnost, jak uchovat vzpomínky. Tenhle blog je se mnou od šestnácti let a letos oslavím už mé dvacáté první narozeniny. Čas je neskutečně šílená věc a běžně to ta...

Nehorázně seru na to, co jim. Každý den si říkám, že zítra už to vezmu seriózně, jenže pak mám pocit, že bych v práci asi pošla hlady. No nic. Ještě 3-4 týdny a končím. Je to divný pocit úlevy a jakéhosi pocitu nekomfortní úzkosti. Blíží se mi odlet, nemám ještě letenky, nemám ještě ani víza, čekám až mi agentura výplní uzenář cesty v žádosti o víza, abych 22. mohla jet do Berlína na pohovor. Myslím si, že by se ještě něco s váhou do toho odjezdu dalo dělat, ale musím se pořádně hecnout... Co jinak? Celý minulý příspěvek jsem věnovala lehké nostalgické vzpomínce, až jsem úplně zapomněla zmínit můj nový crush. I mean I always need one... Bez toho aniž bych na někoho měla spadeno, by život nebyl stejný... Musí to být pěkně otravné a náročné být má kamarádka, ostatně každý měsíc mluvím o někom jiném, chodím s někým jiným a vlastně je pak těžké zapamatovat si všechna ta jména. Crush tohoto měsíce je Martin. A asi bych si ho nikdy nevšimla, kdyby nebylo jedné věci. Dělá audit naší práce a ř...

Dneska jsem si řekla, že bych mohla napsat další zápis do deníku po cca měsíci. Nic moc se nezměnilo, ale alespoň se nemám zas tak mizerně. Respektive nemám na to vlastně vůbec čas. Začala jsem opětovně pracovat v mé staré práci, neboť mě vyrazili z té nové, protože se dozvěděli, že bych končila v srpnu. V tu dobu jsem byla dost na dně, neboť je klíčový můj momentální výdělek. No nastoupila jsem 24. a dělám teď 4x týdně desítku. Klasika, ostatně jsem zvyklá. Problém byl v tom, abych neschytala směny s D. Po tom všem by byly i ty dva měsíce utrpení. Ostatně s Davidem jsme se rozešli / nerozešli a jednoduše by to bylo divné vidět se po tom, jak jsem se na něj "vykašlala" a dala přednost cestování. Naštěstí moje modlitby byly nejspíše vyslyšeny a já jsem opravdu jeho protisměna. Ke vší smůle je tu stále šance, že se potkáme. Na směnu jdu v 17:20 a on v tu chvíli končí, takže ho někdy vídám. Tedy já vídám jeho a on nemá tušení. Jsem hodně opatrná, vím jsem to megasticky dosrala a...

Od konce února byl můj život poměrně těžký ořišek. Sice jsem nebyla v jaksi velké problematické situaci, ale jednoduše si dokážete představit, jaké to je, když se najednou všechno v jednom týdnu pokazí a vy už nemáte vlastně ani chuť mírnit škody. Nechala jsem věci být a pouze skrze všechno pasivně proplouvala. Hledala jsem si práci poměrně dlouho. Trh práce v mých končinách je momentálně tragický, takže jsem do práce nastoupila až tenhle týden. Alespoň něco samozřejmě. Během těchto 2 měsíců od mé absence začala být vidina mého tehda neexistujícího snu konečně realná. Nevím zda někdo četl mé články o tom, co se chystám dělat, což jsem jistě zmiňovala tu a snad vlastně úplně všude. Ve zkratce jsem se rozhodla kdesi v únoru, že se seberu a odjedu do Číny dělat aupair. Tam je to trochu jinak. Aupair v Číně učí děti pouze anglicky. Nestará se zas tolik, neuklízí. Pro mě je to dokonalá dovolená. Tenkrát jsem v únoru měla první rodinku, která ale bohužel upřednostnila někoho jiného a já tak ...

Co k tomu říct... Od poloviny února se věci mírně rozpadají. Byla narušena moje křehká rovnováha, neboť se poslední dobou poměrně dařilo a těšila jsem se snad že všeho. Nevadilo mi, že jsem přibrala, nevadilo mi nic, protože se všechno ostatní zdálo perfektní. Začalo to někdy kolem desátého, kdy jsem si začala všímat, jak se cosi změnilo a právě v tu dobu začala moje tolik nevítaná melancholická nálada. A právě tahle nálada začala pomalu odstrkávat všechny ostatní lidi pryč z mého života. Mám stádia života, kdy mám pocit, že za každou cenu musím utéct pryč, co nejdál, protože se to zdá jako jediné velmi rozumné řešení. Je to můj ochranný reflex, který přílišně nejde ovlivnit a jednoduše už jsem zvyklá, že si jednou za čas mám chuť sbalit kufry a vypadnout z toho života, který mám. Nechat tu všechny, které znám a být někde jinde někým úplně jiným. Vše se točí kolem touhy být jinou osobou, bohužel toho nikdy plně nedosáhnete, pokud vás bude obklopovat stále to samé prostředí, stejné osob...

Jak začit... Jednou nahoře a podruhé dole, hádám, že takový je život, ale já jsem silnější než tohle všechno, nazvu to píčovinou a překonám vše, co je třeba. She taught me love She taught me patience And she handles pain That shit's amazing I've loved and I've lost But that's not what I see Just look what I've found Ain't no need for searching, and for that, I say Thank u, next... Rozešla jsem se s mým šéfem. A jsem mu neskutečně vděčná za ty dokonalé chvíle, on mi dokázal, že ještě na téhle planetě existují tací, kteří jsiou věrní, upřímní a jednoduše dokonalí. Přesto to není to, co momentálně v životě potřebuju. Poslední týden a něco jsem v obří životní krizi, kdy mi došlo, že je všechno neskutečně v prdeli až na ten vztah. Přemýšlela jsem, jak to vyřešit, strávila nad tím několik dní bez spánku, několik dní ustavičného přemýšletní o tom, co mám dělat, abych si zachovala to, co mám a zároveň si urovnala život. Nejde to, nenapadla mě ani jedna možnost, která by...