little lady

Snídaně: Müsli s mlékem Svačina: jeden toastovy chleba s plátkem sýra Oběd: kuřecí vývar s drobením Večeře: ? Asi si udělám vanilkový pudink Pohyb: trochu toho ježdění na koni Tekutiny: voda a trochu šťávy Včera jsem nic nenapsala. Přijela jsem úplně mrtvá od zubaře a ani už nešla do školy, přestože jsem měla odpolední vyučování. Nevyhnula jsem se obědu u čongů a musím říct, že jsem se poměrně spokojeně ládovala rýžovýma nudlema se zeleninou a byla spokojená, pořádně jsem se nadlábla a jíst už jsem nepřestala :D Ale že bych se zase nějak přežrala, to by se nedalo říct. Taky jsem měla malou točenou vanilkovou zmrzku. Vůbec už nevím, kdy jsem jedla zmrzlinu naposledy, ale řekla bych, že to bylo v létě. Dnešní den byl... co na to říct. Prostě ráno absolutně nestíhám, musela jsem si ještě vytisknout tahák na chemii, protože jsem se to prostě nebyla schopna naučit, ale tak pohoda, ono to nikdy s naší účou není nemožné opsat. Dala jsem to snad za jedna. Celkově to dneska ve škole bylo d...

Snídaně: - Oběd: toast se šunkou a čínským zelím Večeře: - Pohyb: - Tekutiny: voda a trochu šťávy Do dnes jsem si myslela, že už to bude dobré, že se pomalu zotavuju a už se nemůžu cítit tak příšerně jako jsem se cítila. Nebylo tomu tak. A myslela jsem si, že jsem připravená těmto náhodám čelit, ale stále nejsem. Musela jsem zajít do Vodafonu obnovit číslo. Dnešní den nebyl tak špatný, jdu kolem Datartu a mávám na Martina, on mi mává zpět. Fajn, tak jsem po delší době viděla i jeho, pozitivní. Jenže pak člověk udělá deset kroků a je mu na chcípnutí. Daniel přímo naproti mě. Nevěnovala jsem mu pozornost, když mě uviděl. Slyšela jsem, jak mě zdraví, ale já jen kolem něj prošla a neřekla nic. Po třech dalších krocích to ale bolelo. A bolelo to neskutečně. Jako by najednou moje srdce vážilo o 200 kg víc. Slzy se mi hrnuly do očí a asi neumím popsat, jak jsem se cítila. Je to nepopsatelné. V tu chvíli bych nejraději zemřela tím nejhorším způsobem, bolelo by to snad i méně. Myslela jsem...

Snídaně: - Oběd: Kaiserka se šunkou a salátem Večeře: - Navíc : buchta z mikrovlnky (hups) Pohyb: procházka Tekutiny: voda a trochu šťávy Ranní váha: - Pokud jste si všimly, dámy, po dlouhé době jsem zase zveřejnila jídelníček. Až teprve dnes je to celkem publikovatelné. Mrzí mě ta buchta, ale zase to není nic než tři lžíce špaldový mouky, dvě lžíce cukru a vejce s mlékem :D Večeři jsem sabotovala a šla raději s Hankou na procházku. Měli jsme pizzu, tak jsem z ní nakonec neměla ani kousek. Zítra to snad bude lepší. Chci jít na větší vycházku. Zároveň toho musím víc vypít, moc jsem dnes nevypila. Ale zároveň mám zítra dost testů, tak snad to bude dobré. Hodlám se zvažit až někdy jindy, vím, co jsem tam viděla včera na plasmě a to tedy fakt ne... Sice nademnou přivřela obě oči a napsala do papírů váhu 69 kg, ale hej, Veronika rozhodně nemá 69 kg. A bude ráda za 70 kg. Je mi ze sebe nanic. Zároveň jsem ve stresu z pátku. Jsem domluvená ještě s jednou holkou ze samé stáje, ta by potře...

... co jsem se naposledy ozvala. Ono se toho stejně moc nestalo. Nebyly to jednoduché dny, ale trochu se to pokusím shrnout, aby to nevypadalo, že jsem se na blog vykašlala. Ani náhodou, jen toho nikdy není tolik, že bych snad napsala zápis... Od úterý jsem opět doma, byla jsem nemocná. Ani nevím, co mi bylo, ale řekla bych, že mi bylo zle ze stresu, celkově mám slabší imunitu a teď musím brát hodně vitamínů. Ale tak už je mi dneska lépe. Snad to nějak zvládnu. Ve středu to bylo naposledy, co jsem napsala Danielovi... Od té doby je ten chat prázdný až na jeho poslední zprávu: "Dobře, chápu..." Stále to dost bolí, stále se mi o něm zdá a stále jeho existence ve mě zanechává něco, co nemohu ignorovat. Je to jako obří díra... Ale psát už mu nehodlám, i když mě to někdy svádí... Stále hledám brigádu a už jsem po čtyřech měsících neustálého obepisování inzerátů unavená. Ve čtvrtek jsem byla na pohovoru, přišlo nás 32 a všem nám dali vstupní test o patnácti otázkách. Nikdo z těch 3...

... co jsem se naposledy ozvala. Ono se toho stejně moc nestalo. Nebyly to jednoduché dny, ale trochu se to pokusím shrnout, aby to nevypadalo, že jsem se na blog vykašlala. Ani náhodou, jen toho nikdy není tolik, že bych snad napsala zápis... Od úterý jsem opět doma, byla jsem nemocná. Ani nevím, co mi bylo, ale řekla bych, že mi bylo zle ze stresu, celkově mám slabší imunitu a teď musím brát hodně vitamínů. Ale tak už je mi dneska lépe. Snad to nějak zvládnu. Ve středu to bylo naposledy, co jsem napsala Danielovi... Od té doby je ten chat prázdný až na jeho poslední zprávu: "Dobře, chápu..." Stále to dost bolí, stále se mi o něm zdá a stále jeho existence ve mě zanechává něco, co nemohu ignorovat. Je to jako obří díra... Ale psát už mu nehodlám, i když mě to někdy svádí... Stále hledám brigádu a už jsem po čtyřech měsících neustálého obepisování inzerátů unavená. Ve čtvrtek jsem byla na pohovoru, přišlo nás 32 a všem nám dali vstupní test o patnácti otázkách. Nikdo z těch 3...

Haven't you forgot about me? Bylo to v sobotu odpoledne, co jsem intenzivně přemýšlela nad vším, co se událo od začátku nového roku. 3 měsíce a 20 dní... Tedy odhadem... Nevím, kdy tohle uveřejnim. Nepřenesla jsem se čtyři měsíce přes rozchod. Stáleje to jako včera, kdy se to stalo a stále doufám, že už se proberu. Stále je to realita, od které jako bych nemohla utéct. Nevídáme se, už spolu ani moc nekomunikujeme a vlastně svým způsobem chci utéct a pokoušela jsem se o to, ale nikdy to nedopadlo definitivně. Nikdy jsem s ním neztratila ten minimální kontakt, který by bylo nejlepší eliminovat. Už mu pouze odepisuju, když si všimnu, že napsal, přesto je mi těžko pokaždé, když si na něj vzpomenu. Je to hluboko v hlavě jako neprolomitelný kód. Ale cítím, že se mi dostává lepšího. Pomalu... Ale stále vím, že když si za deset let vzpomenu, budu přemýšlet nad tím, jak smutné to bylo. Protože moje hlava se nemýlí... Od ledna jsem zhubla jen hloupých a zanedbatelných 5 kg. Přijdu si v tomh...

Ahoj! :) Ozývám se v sobotu. Dnešní den není ničím výjimečný. Dnes jsem se raději nevážila, bála jsem se, co mě tam praští za číslo, už předevčírem jsem měla 69,4 kg a dnes by to bylo určitě opět těch hloupých 70. To číslo mě štve. Jím zdravě a stejně to je k ničemu​. A já nemám čas. Myšlenkami stále bloudím k Danielovi, ale už to je zanedbatelné. Hlavně po tom všem. Ale dnešní článek je o tom, že od pondělí opět nasazuju režim. Asi toho teď o víkend stejně nebudu moct tolik odmítnout. Přemýšlím nad budoucností. Už je skoro duben. Šíleně to letí. Za rok maturuji. Příšerně to letí... A stále se nic nemění. Jsem na tom​ opět nic moc a dobrá nálada mě opustila... Zase je to zpět -_- Tak tedy ozvu se asi až v pondělí večer, když budu mít nad čím slavit... Taky to může být ohromné zklamání. Mea